| Home | Homeopatie | Masáže | Historie | Fotogalerie |

 
 
 
 

Květinový případ

Asi před pěti lety ke mně přišla jedna dáma v nejlepších letech. Velice štíhlá, jemná, elegantní. Stěžovala si na velkou únavu a hubnutí, vypadávání vlasů. Mnoho let trpí celoroční alergickou rýmou, velkými bolestmi kloubů a zad a v posledních letech i různými klimakterickými potížemi. Také její celková anamnéza byla poměrně pestrá. Mimo jiné měla hyperfunkci štítné žlázy, rekurentní pásové opary, záněty plic, anémii a cysty v prsou. V mládí byla hrozně hubená a celé dětství prostonala. Snížená imunita se u ní projevovala po celý život a léků brala hromady. Prodělala několik operací.

Náš rozhovor trval asi tři hodiny. Prozradila mi ještě, že odmalička nesnáší mléko, zato miluje zmrzlinu. Pracuje jako květinářka, má velký vztah k výtvarnému umění, kreslí, miluje hudbu a tanec, divadlo a zpěv.Vždy byla a je velmi senzitivní. Bojí se výšek, zavřených místností, tmy, (spí odjakživa při světle), zvířat, nesnáší horory, má hrůzu ze špatných zpráv. No, bylo toho  ještě mnohem víc. Na to, kolik měla problémů, působila poměrně živě. Byla velmi srdečná a milá. Jen chvílemi bylo vidět, že je opravdu unavená.

Byl to složitý případ, ale po důkladné a složité analýze, která obvykle chvíli trvá , bylo jasno. Paní jsem kvůli zděděným dispozicím doporučila lék Tuberculinum a následně hned její konstituční lék Phosphorus.Po měsíční kontrole přišla rozzářená a veselá, únava zmizela, klouby a záda bolely jen jednou, měla opět chuť k jídlu. Přinesla mi nádhernou růži. Její celková léčba trvala asi dva roky a během této doby se postupně upravily všechny její potíže. Její lékař jí některé léky úplně vysadil.
Paní mi vždy přinesla nějakou nádhernou květinu a poslala ke mně spoustu svých příbuzných a známých. Postupně jsme se spřátelily  dodnes jsme v kontaktu.

Bolavý zub
Jednou v noci mi volala má pacientka, která u mě podstupuje konstituční léčbu. Byla zoufalá a velmi se omlouvala, že volá tak pozdě. Strašně ji bolí zub a k nejbližšímu zubaři je to dvacet kilometrů. Okamžitě mě napadly dva akutní léky, které by se snad daly použít, ale raději jsem pátrala po příčině.
Paní Z. mi s pláčem sdělila, že byla ráno na kontrole u zubaře, který jí zaplomboval zub, na kterém prý měla velký kaz. Zub ji před tím nebolel, proto byla velmi překvapená, ale byla ráda, že bude vše v pořádku. Vše proběhlo rychle, a protože dostala injekci to ani to prý nebolelo.
Kolem osmé večer ji čerstvě zaplombovaný zub začal bolet. Bolest se rychle stupňovala. Musela si vzít postupně tři velmi silné léky od bolesti, ale vůbec jí nepomohly. Teď ji z nich navíc bolí žaludek a bolest zubu je skoro nesnesitelná.
Chodí po bytě, naříká, nemůže se toho zubu dotknout, kousat. Pokud se zubu jen lehce dotkne, projede jí strašná bolest od hlavy až po paty. Tvář má již oteklou a strašně to bolí. Neví, co má dělat. Bylo kolem jedné hodiny v noci, velmi akutní situace a teď babo raď!
Paní Z znám jako statečnou osobu, proto jsem uvažovala o léku na nesnesitelné bolesti.
Po chvilce přemýšlení a rychlého repertorizování mi to došlo a já jí poradila lék.( Naštěstí ho měla doma, protože se u mě léčí celá její rodina, takže některé důležité homeopatické léky již v lékárničce mají.) Poradila jsem jí, ať lék bere po pěti minutách a pokud se bolest do půl hodiny nezačne zmenšovat, ať jede okamžitě k lékaři na pohotovost. A ať mi hned ráno zavolá, jak to dopadlo.
Šla jsem si znovu lehnout , ale ještě než jsem stačila znovu usnout, zvoní telefon znovu. Paní Z. mi s velkou radostí a již úplně jiným tónem oznamuje, že veškerá bolest ustala hned po první dávce léku. Velmi mi děkuje a slibuje, že ráno ještě zavolá, zda se bolest nevrátila.
No, musím říct, že mě to velmi potěšilo, ale nijak zvlášť nepřekvapilo, protože podobných případů (např. se žlučníkovými záchvaty) jsem již řešila ve své praxi více. A většinou i velká bolest ustala téměř okamžitě, bez toho, že by se ještě vrátila.

Ráno mi paní Z zavolala a oznámila mi to, co jsem čekala, že řekne – totiž to, že tvář již oteklou nemá a po bolesti ani stopy.
Byla velmi ráda a ještě jednou mi děkovala. Mluvila o zázraku a já se v duchu jen usmívala. Nebyl to zázrak, ale pouze homeopatický lék.
A jaký že to byl lék? No, byl to lék na nervy. Poraněné nervy. Homeopaticky upravená „obyčejná“ třezalka.

 Hypericum perforatum kterou bylinkáři s oblibou používají na zklidnění mysli. V homeopatii má ještě rozsáhlejší využití, dokáže opravdu divy. Používá se u nesnesitelných bolestí, hlavně při poranění nervů. Např. při poranění kostrče. V homeopatické Materii medice bratří Boericků se o ní mimo jiné píše:... "zcela nahradí morfium u pooperačních bolestí". Používá si také při poúrazových neuralgiích, i neuralgiích, které se objevují i mnoho let po dávno zhojených úrazech. Kent uvádí, že někdy dokonce dokáže scelit již téměř odtržené části těla. Staří mistři využívali s úspěchem Hypericum k léčení tetanu.

                                                                                     Hana Bartošová